Česká hudba možná vážně není mrtvá. Pod hromadou balastu se i dnes dají najít kvality, které stojí za poslech a které bych si na poličce zhmotněných songů postavil klidně vedle starých českých klasik. Ale já nebudu odhalovat skrytá tajemství moderní české hudební scény, protože by si mě pak našli hipstři a dali mi nějakou aplikací z iPhonu do držky, že si zase musí hledat nový dobrý muziky, který ještě nikdo nezná. Co na tom, že si takový životní úděl vybrali sami. Já si spíš tak nějak pod tíhou noci v posteli nostalgicky otevřel starý dobrý YouTube a začal roztáčet českou hitparádu.
Začínal jsem u Mňágy a Žďorp, kteří tvrdili, že nejlíp jim bylo, když nevěděli, co dělaj. Vzpomněl jsem si, jak jsem tuhle loni v listopadu byl na jejich koncertě (střízlivý) a byl to vůbec nádhernej zážitek. Trochu jsem si i vyčítal, že nemám nejmenší tušení, proč jsem do té doby Mňágu prakticky vůbec nevyhledával. Ostuda.
Pak jsem se přes vychytávku jménem "související videa" dostal nějak ke kapele Wohnout. Nikdy jsem moc nechápal, co stojí za vším tím hypem ohledně nich anebo vypsané fiXy, ale nějak mi Svaz českých bohémů řekl, že alespoň na Wohnouty bych se měl ještě mrknout trochu líp. Na zmíněnou fiXu asi ne, protože i když proti nim nemůžu říct nic špatnýho a jejich hudba mi přijde dobrá (vyloženě jen "dobrá"), tak ten hype (i po dvou koncertech) fakt prostě nesdílím. (Ale jako jo, Dezolát je kůl.)
Díky nim jsem si z nějakých zvláštních důvodů vzpomněl na jedno pěkný léto ve Slavkově, kdy někdy asi v jedenáct večer vystoupili Mig 21, z jejichž koncertu si pamatuji hlavně to, že na tramvají vlajky vlají, mír volají, mír volají. V souvisejících videích jsem pak neodolal pokušení a pustil si Snadné je žít. Nešlo to jinak.
Od nich jsem pak lehce přešel ke Žlutýmu psovi, od kterýho teda taky nežeru všechny písničky, ale Sametová je prostě klasika. V hlavě mi náhle zní Sen od Lucie a vůbec celá ta kazeta s názvem Lucie v Opeře, kterou jsem za svého mládí uměl solidně protáčet spolu i s Danielem Landou a jeho Vltava Tour. V době mýho mládí jsem taky slušně žhavil Chinaski, který už teda moc nemusím, protože už nedělají písničky jako je Dobrák od kosti. No a tenhle odstavec ještě uzavřu kapelou Kryštof, která sice má občas svý mouchy a svou největší sílu měla v začátcích, ale i teď si je rád poslechnu. A vůbec nejradši si poslechnu Chmýří - a náhle zjišťuji, že už to je 6 let stará písnička. No páni.
Před 6 lety to bylo jiný, než teď. Teď si tak nějak říkám, že rozhodně není marnej Tomáš Klus (Marie) a že vlastně mám celkem rád Anetu Langerovou - a to ani ne tak za tu její muziku, ale spíš za to, jaká je. Ačkoliv její V bezvětří teda mám v mobilu pořád a pokaždé si to rád poslechnu. K těm dvěma si ještě přidávám Xindla X, ale jen do roku 2010, tedy do jeho druhého alba, které ho uvrhlo kamsi do hlubin komerce a z člověka, co kázal vodu, se najednou stal člověk, co zároveň začal i chlastat víno. A ještě k tomu teda přidám podmínku, že musí hrát sám s kytarou a bez kapely. Třeba jako v Hollywoodu.
No a pak tu máme třeba Umakarty, o kterých jsem už psal. Máme tu taky Tata Bojs, kterým bych měl dát někdy větší šanci, protože oni to nebudou úplně marní kluci. Už dlouho třeba vím, že umí dost slušný Virtuální duet. Když už jsem u těch duetů, musím zmínit i duo Dva. Juchů! Nerad bych taky zapomněl na Jabloně od Zrní anebo na Radůziny Studený nohy. Nakonec asi nebude úplně špatná Lenka Dusilová anebo Dan Bárta, ale zase nechci znít úplně jako kdybych seděl v porotě u předávání Andělů. Andělé navíc patří do Nebe, a o tom zpívá i Anna K.
A co dalšího třeba vůbec nemá chybu, tak to je bejbypankovej Kašpárek v rohlíku, ze kterýho má člověk chuť na povidla. No anebo taková (ne)česká N.O.H.A., Pipes and Pints, The Roads anebo Luno. No a do finále pak přihodím třeba Bonuse, Sporto, Čokovoko, Kazety a MIDI LIDI.
Ne, sorry, ale až zas někoho uslyším tvrdit, že česká muzika už stojí za houby a nikde nehrají pořádný kapely, tak mu dám facku. Stačí jenom otevřít uši a jít té muzice naproti.
Žádné komentáře:
Okomentovat