Inspirující. A taky trošku nafoukanej.

Když si člověk založí blog, obvykle se od něj očekává, že na něj bude psát. Cokoliv. Ať už jsou fotky oblíbených postav ze seriálu O.C. nebo videonávody, jak se správně líčit. Originalitě a ani trapnosti se meze opravdu nekladou. Co se mě týče, se svým historicky nejhorším blogem na světě se jménem vlastninazor jsem sice neudělal díru do světa, ale v některých lidech možná zanechal nenávratné stopy po virtuální lobotomii. Alespoň mě to vedlo k zlepšení, nápravě, na Zem sestoupil Bůh i Ďábel a oba mi vnuknuli myšlenku, že svůj talent nemám zahazovat. Druhá internetová kaňka symbiothic má však již své nejlepší dny za sebou. Před nedávnem jsem se rozhodl, že se opět, již potřetí (!), zapíšu do dějin, a to tímto způsobem. Když jsem si ale stvořil design a vlastní vzhled tohoto zatím posledního výjevu, chuť psát mě přešla, protože bych svými texty většinou buď někoho napadal, urážel, anebo psal o událostech z mého života, o kterých se prostě blogy nepíšou, pokud nejste duševně choří. Dlouho jsem nevěděl, o čem napsat první příspěvek - shrnovat všechny ty staré a trapné kecy o tom, proč můj třetí blog vlastně vznikl, mi přišly bezcílné, neoriginální, tupé i bezduché. Avšak poté, co jsem si přečetl zprávu na FB od jedné neznámé ženy (pokud je tvůj profil vymyšlený a někdo z mých přátel či nepřátel si ze mě dělá srandu, pak zhyň v pekle!), utvrdil jsem se v tom, že už bych měl zvednout své líné prsty, přesunout je nad klávesnici a napsat konečně něco souvislého, co nemá naprosto žádnou spojitost s maturitní četbou, reáliemi USA anebo otázkami do úvodu politologie. Chcete vědět, co mě tak nakoplo?

"Ahoj, chtěla jsem ti jen napsat, že máš opravdu skvělý články. Pořád hledám novou inspiraci a ty jsi opravdu inspirující... a taky trošku nafoukanej, takže ti trocha chvály určitě nebude vadit :D
Měj se!"

Ať je ti země těžká (jinak by to s gravitací bylo na pováženou) a ať najdeš inspiraci, drahá neznámá.