Lucerna Music Bar navštěvuju nepravidelně jenom tehdy, když tam hraje něco fakt pořádnýho a zároveň mě na to upozorní někdo jinej. Když jsme si tam s Hurts loni společně odpremiérovali svoje hudebně-transoidní poprvé, kolaboval jsem radostí, štěstím, sluncem v duši a všeobecnou euforií. Teď jsem vyměnil teskné a drásavé tóny za nefyzikálně hybnou sílu beatů a instrů anglické hvězdy, kterou jsem začal poslouchat těsně u čáry smrtícího deadlinu s označením before it was cool. A opět nelituju.
Co na tom, že jsem ani já a ani Martaska, moje dance-tequila-vodka nejlepší společnice, netušili, kdo proboha bude Examplovi předskakovat, kdo mu tam trochu zahřeje pódium, prolomí zábrany a odpaní sluch čtrnáctek. Nabili jsme doma vodku, v podzemí Lucerny další vodku, tequilu a pivo, zatímco nás nikoliv odpaňoval, ale spíš znásilňoval zvuk dvou českých borců, kteří by každopádně na místní diskotéce byli za právoplatný hvězdy, tady ovšem spíš propadli. MC Jacob a Hifi nebyli sic vyloženě hodně špatní, ale tak tyvole, chlast byl tentokrát mnohem lepší warmup, to sorry, borci.
Chlast už ale pak ani nebyl potřeba, protože Example Support DJ, úplně jasnej frajer z Ostrovů, jakoby vypadl z nějakýho crossoveru Skins a Misfits a v levé přední kapsičce nosil nějakou lehčí drogu jen tak pro strýčka příhodu, byl úplně ukrutnej a atmosféra fakt tála a oblečení z lidí padalo. Expresivně a eroticky vyjádřeno, postaral se o takovej menší hudební orálek, aby se Examplovi líp zasouvaly ty jeho muziky.
A že zasouvaly! Oponu odhrnul úvodní Skies Don't Lie a davy bouřily. Napoleonskej nástup. Pak hned naložil svoji starší pecku Won't Go Quietly z druhýho alba, kterou jsem do té doby nikdy nijak moc nemusel, ale teď se mi nějak záhadně dostala do mobilu a z nějakého důvodu na něm někdo neustále mačká tlačítko opakování. Zvláštní. Po ní jsem ale okamžitě dostal příležitost si zařvat z plných plic, protože motto We never had a day go by we were sober tak nějak chtě nechtě vystihovalo můj současný stav, takže jsem tuhle píseň okamžitě pasoval na svoji krátkodobou hymnu.
A zábava rostla, jak už jsem předeslal, přímo exponenciálně. Midnight run. Playing in the Shadows. Nevzpomenu si na název. Lidi skáčou, řvou a trhají sebou jak jen jim to malý prostor kolem dovoluje. Na druhou.
Wrong in the Head. Další zapomenutý název. Watch the Sun Come Up. Příkladné složení jedné z těch maličko slabších z nového alba, jedné neznámé z předchozích alb a jedné, o níž vlastně ani nevím, že kdy vznikla, ale cítil jsem, že mi do hlavy stoupá orgasmická substance euforie. Hey, good morning. Na třetí.
KICKSTARTS!
Šlus. Kiss, kiss, bang, bang. Elektrickej rokenrol, rok stará krátkodobá hymna, můj první kontakt s Examplem. Síla.
Na čtvrtou a pak najednou zmizel, aby se za chvilku vrátil s přídavkem. Ten sice začal mně naprostou neznámou písničkou, ale probudil ve mně party animal svou svatou trojicí. If we don't kill ourselves, we'll be the leaders of a messed up generation. Heslo roku, možná desetiletí, ne-li dvacetiletí. Kam se hrabe Dobeše do koše. Stay Awake, po ní The Way a Natural Disaster. Tady už jsem úplně nevěděl, jestli si koncert užívám, anebo ne, protože si přede mě stihly nalízt dvě krávy, který mi zabraňovaly ve výhledu svýma rukama nahoře s foťákama. Když jdu na party, když jdu pařit, když jdu trhat konvence, tak sakra nelezu do kotle s foťákem, nestoupnu si před metr a půl vysokýho zrzka a nestojím tam jako hňup a celý si to soustavně nenatáčím. (Svoje focení tří fotek na mobil stěží 2MP za focení ani nepokládám.) K čemu mi bude vzpomínka na epickou kalbu, na které nekalím? Taky jsem to těm dvěma dal pěkně sežrat a snažil jsem se, aby to fyzicky poznaly, že si dneska vybraly špatnýho zrzka. Já totiž nejenom, že nemám duši, ale když vidím dvě slečinky, co se naserou k pódiu a vadí jim, když do nich někdo strká, musím jim prostě začít předhazovat krutou realitu emancipace bez servítek a školu ostrých loktů. Jinak to nejde, mám svý hranice.
A protože tuším (fakt už jsem kvůli těm dvěma nedával moc pozor, ale vodka za to nemůže!), že poslední vál bylo Change the Way You Kiss Me (mimochodem nejvíc lidí řvalo, protože - jak jsem vyrozuměl - je to jeho nejprofláklejší vál v generaci lolitek 14 - 16, který poslouchají Evropu 2), rozparádil jsem to a místo okamžitýho nadšení jsem odcházel s nadávkama a toužebnými přáními, aby ty dvě měly zítra co nejvíc modřin. Fuck yeah! Ale zpětně stejně dodávám a sám to i cítím takhle:
Na pátou.
A tak tedy už jen kratičké shrnutí na závěr: Example +90, dvě krávy -20, Martaska vodka-pivo-tequila +10, celkově 80 a na Rock for People pojedu i kdyby jenom kvůli němu. A pro jistotu v kanadách.
(A jestli nebude pořadí songů sedět úplně přesně, omlouvám se. Asi mi dali něco do tequily.)
Co na tom, že jsem ani já a ani Martaska, moje dance-tequila-vodka nejlepší společnice, netušili, kdo proboha bude Examplovi předskakovat, kdo mu tam trochu zahřeje pódium, prolomí zábrany a odpaní sluch čtrnáctek. Nabili jsme doma vodku, v podzemí Lucerny další vodku, tequilu a pivo, zatímco nás nikoliv odpaňoval, ale spíš znásilňoval zvuk dvou českých borců, kteří by každopádně na místní diskotéce byli za právoplatný hvězdy, tady ovšem spíš propadli. MC Jacob a Hifi nebyli sic vyloženě hodně špatní, ale tak tyvole, chlast byl tentokrát mnohem lepší warmup, to sorry, borci.
Chlast už ale pak ani nebyl potřeba, protože Example Support DJ, úplně jasnej frajer z Ostrovů, jakoby vypadl z nějakýho crossoveru Skins a Misfits a v levé přední kapsičce nosil nějakou lehčí drogu jen tak pro strýčka příhodu, byl úplně ukrutnej a atmosféra fakt tála a oblečení z lidí padalo. Expresivně a eroticky vyjádřeno, postaral se o takovej menší hudební orálek, aby se Examplovi líp zasouvaly ty jeho muziky.
A že zasouvaly! Oponu odhrnul úvodní Skies Don't Lie a davy bouřily. Napoleonskej nástup. Pak hned naložil svoji starší pecku Won't Go Quietly z druhýho alba, kterou jsem do té doby nikdy nijak moc nemusel, ale teď se mi nějak záhadně dostala do mobilu a z nějakého důvodu na něm někdo neustále mačká tlačítko opakování. Zvláštní. Po ní jsem ale okamžitě dostal příležitost si zařvat z plných plic, protože motto We never had a day go by we were sober tak nějak chtě nechtě vystihovalo můj současný stav, takže jsem tuhle píseň okamžitě pasoval na svoji krátkodobou hymnu.
A zábava rostla, jak už jsem předeslal, přímo exponenciálně. Midnight run. Playing in the Shadows. Nevzpomenu si na název. Lidi skáčou, řvou a trhají sebou jak jen jim to malý prostor kolem dovoluje. Na druhou.
Wrong in the Head. Další zapomenutý název. Watch the Sun Come Up. Příkladné složení jedné z těch maličko slabších z nového alba, jedné neznámé z předchozích alb a jedné, o níž vlastně ani nevím, že kdy vznikla, ale cítil jsem, že mi do hlavy stoupá orgasmická substance euforie. Hey, good morning. Na třetí.
KICKSTARTS!
Šlus. Kiss, kiss, bang, bang. Elektrickej rokenrol, rok stará krátkodobá hymna, můj první kontakt s Examplem. Síla.
Na čtvrtou a pak najednou zmizel, aby se za chvilku vrátil s přídavkem. Ten sice začal mně naprostou neznámou písničkou, ale probudil ve mně party animal svou svatou trojicí. If we don't kill ourselves, we'll be the leaders of a messed up generation. Heslo roku, možná desetiletí, ne-li dvacetiletí. Kam se hrabe Dobeše do koše. Stay Awake, po ní The Way a Natural Disaster. Tady už jsem úplně nevěděl, jestli si koncert užívám, anebo ne, protože si přede mě stihly nalízt dvě krávy, který mi zabraňovaly ve výhledu svýma rukama nahoře s foťákama. Když jdu na party, když jdu pařit, když jdu trhat konvence, tak sakra nelezu do kotle s foťákem, nestoupnu si před metr a půl vysokýho zrzka a nestojím tam jako hňup a celý si to soustavně nenatáčím. (Svoje focení tří fotek na mobil stěží 2MP za focení ani nepokládám.) K čemu mi bude vzpomínka na epickou kalbu, na které nekalím? Taky jsem to těm dvěma dal pěkně sežrat a snažil jsem se, aby to fyzicky poznaly, že si dneska vybraly špatnýho zrzka. Já totiž nejenom, že nemám duši, ale když vidím dvě slečinky, co se naserou k pódiu a vadí jim, když do nich někdo strká, musím jim prostě začít předhazovat krutou realitu emancipace bez servítek a školu ostrých loktů. Jinak to nejde, mám svý hranice.
A protože tuším (fakt už jsem kvůli těm dvěma nedával moc pozor, ale vodka za to nemůže!), že poslední vál bylo Change the Way You Kiss Me (mimochodem nejvíc lidí řvalo, protože - jak jsem vyrozuměl - je to jeho nejprofláklejší vál v generaci lolitek 14 - 16, který poslouchají Evropu 2), rozparádil jsem to a místo okamžitýho nadšení jsem odcházel s nadávkama a toužebnými přáními, aby ty dvě měly zítra co nejvíc modřin. Fuck yeah! Ale zpětně stejně dodávám a sám to i cítím takhle:
Na pátou.
A tak tedy už jen kratičké shrnutí na závěr: Example +90, dvě krávy -20, Martaska vodka-pivo-tequila +10, celkově 80 a na Rock for People pojedu i kdyby jenom kvůli němu. A pro jistotu v kanadách.
(A jestli nebude pořadí songů sedět úplně přesně, omlouvám se. Asi mi dali něco do tequily.)
Žádné komentáře:
Okomentovat