S rukama v klíně? Ne. #KONY2012

Nejspíš si řada z vás řekne, že bych s tím měl přestat spamovat všude možně (tzn. na Facebooku a Twitteru), ale mně to jednoduše nedá. Když jsem dnes (několikrát) viděl půlhodinový motivační dokument Kony 2012, začal jsem si na internetu vyhledávat další a další články o celém problému, o kterém se ve videu mluví - a pokud jste ho neviděli, tak se na něj ale opravdu podívejte! Přivedlo mě to k několika úvahám.

Jednak jsem si ihned po zhlédnutí řekl, že přece musím taky něco udělat. To je samozřejmě účel toho videa - podpořte nás, kupte si něco z našeho obchodu, přispějte na šíření, a pokud nic, alespoň sdílejte dál zdarma. A osobně mi připadá naprosto zbytečné napsat na YouTube komentář: "Stop Kony, yeah!", kterým nijak nikomu nepomůžu. Tím, že se mi budu líbit stránka na Facebooku, status na Facebooku, komentář pod statusem na Facebooku a tak dále, tím přece snad ničeho člověk dosáhnout nemůže, ne?

Dále jsem přemýšlel nad tím, v čemž přirozeně asi nebudu sám, jak mocný je internet nástroj. Ne, že bych to snad do té doby nějak netušil, ale extáze z celého videa mě donutila tuto stranu v mé hlavě opět nalistovat a pořádně to promyslet do hloubky. Pokud máme možnost něco změnit, něčeho dosáhnout a něco dokázat, nemáme snad lehčí možnost, než skrz internet, svobodný nástroj šíření informací. Ale pasivně něco jenom šířit a podepisovat z pohodlí domova všelijaké petice podle mě nestačí. Když můžeme udělat víc, proč dělat míň? Když se člověku naskytne příležitost někomu pomoct, neměl by ji přece jen tak zahazovat, opomínat. Když můžu pomoct, pomůžu.

Možná si říkáte, že jsem jenom další zblbý pitomec, který uvěřil něčemu, co není možné, co je přímo neskutečné, pitomé, uhozené, ... Možná byste mi to po nějaké dlouhé diskuzi i dovedli vyvrátit, ale já tomu věřím. Možná jsem hlupák, možná nejsem. Ale uvědomuji si teď hlavně o to víc fakt, že o čem se nemluví v televizi a nepíše v novinách, to pro náš "západní" svět snad ani neexistuje. Pokud nás to neovlivňuje, nemusíme to řešit, že? Kdyby v těch končinách bylo možná víc ropy, třeba by pomoc přišla rychleji...

To mě každopádně přivedlo k tomu, že jsem si opět vzpomněl na unesenou a mrtvou Aničku. Nechuť k lidem mi opět projela po zádech jako nepříjemný mráz, když si uvědomím, kolik lidí se tady mohlo posrat z jedné ztracené malé holky. Noviny, televize, rádia - všichni se mohli utlouci po dalších nových a nových informacích. Zatímco v Japonsku došlo k zemětřesení a havárie ve Fukušimě, u nás se mluvilo o tom, že byl dopaden vrah jedné malé holky. V Japonsku trpěly tisíce. U nás celý národ. A kdo měl trochu soudnosti, alespoň poslal do Japonska DMS. Nazývám to soudností, protože si myslím, že jsem soudný člověk.

Kolik lidí ale bude řešit tohle? Kolik lidí bude zajímat takováto událost? Koho se to vlastně týká? Nás ne? Až přijde další Anička, na tohle si snad ani nikdo nevzpomene. A já tohle chci změnit. Protože tomu věřím. A protože sdílet video podle mě nestačí. Protože napsat blog podle mě nestačí. Ale protože se nemůžu sbalit a jet do Afriky rovnou do terénu...

... navštívil jsem alespoň stránku http://kony2012.com, odkud se dá snadno dostat i do e-shopu. Sám bych nejradši ihned koupil Action Kit za 30 dolarů (cca 500 Kč), ovšem přirážka 20 dolarů za poštovné by mi už činila menší finanční potíže. Rád bych tedy zkusil najít někoho, kdo by v mém okolí měl o něco z jejich shopu zájem, mohli bychom se totiž rozdělit o poštovné. A čím víc, tím samozřejmě líp. Pokud ne, koupím aspoň ten náramek za 10 dolarů. Takže pokud náhodou - ozvěte se :-)

A nebuďte pasivní.