Úterý se pomalu ale jistě blíží a mě stále nechytají předmaturitní deprese. Mám pocit, že jsem poslední člověk na planetě, který se z maturity nestresuje, který ani nepočítá s možností, že to nedá. Samozřejmě, stát se může cokoliv a já to nechci zakřiknout, ale stejně... proč bych to nedal? Učím se alespoň tak, abych něco znal, protože ruku na srdce, na vysokou mě vzali, to byl můj prvotní cíl. Jestli tam půjdu se samýma jedničkama nebo se čtyřma trojkama, to ani tak moc neřeším.
A tak tedy místo toho, abych celý volný měsíc strávil pohroužen v papírech a maturitních otázkách, dočetl jsem poslední tři knihy, které mi k maturitě chyběly a poznával krásy skvělé hudby a ještě skvělejší lásky. Nejsem hipík, nefetuju, mám ale nejlepší drahou polovičku na světě.
Někdo trčel doma v knihách, my se vydali na celodenní výlet do Moravského Krumlova. Někdo se šrotil nazpaměť anatomii člověka, my si v čajovně zalívali zelený čaj. Někdo šel v deset spát, aby se zítra mohl od rána učit, my byli na muzejní noci v Brně a koupili si z nouze klášterní víno, abychom se mohli podívat na noční pouliční divadlo studentů JAMU. Někdo si cpal do hlavy všechna Platónova díla, my šli do kina na The Best Exotic Marigold Hotel. Myslím, že jsem se měl líp.
Nechci znevažovat ostatní, kteří se učí, v žádném případě. Jenom si tak nějak uvědomuju, že se nechci zbytečně stresovat, když nemusím. Vím, maturita, všichni straší, hrůza, děs, šílenost... a upřímně, kdybych měl šílet z maturity, co budu dělat na vysoké u každé zkoušky? Myslím, že až tam teprve šílet začnu. Tak proč si ty nepříjemný stavy přivádět už teď? Není třeba lepší objevovat nějaký hezký nový muziky? Je.
A tak jsem tedy zůstal celý měsíc v zajetí Young Guns, Drew Holcomb & The Neighbors, Woodkid, Cage the Elephant, Cider Sky, Klapyex, Caravan Palace, Noel Gallagher's High Flying Birds, Beach House, Florence + The Machine, The Ting Tings a Beirut. Všechny tyhle muzikový počiny mi postupně přiváděly smyslový orgasmy, do každého z nich jsem se postupně zamiloval - tedy vyjma The Ting Tings - a teď aktuálně ze všech hudeb miluju nejvíc Beirut.
Ty teď zrovna poslouchám, před sebou mám otevřenou helénistickou filozofii a místo učení píšu blog a myslím na to, jak krásný nástroj je Facebook, díky němuž můžu být se svou polovičkou nablízku, i když tu zrovna není. A když na to tak myslím, říkám si, že už vlastně nic nepotřebuju. Mám teď téměř všechno, co bych chtít měl, vyjma té jedné zkoušky v úterý odpoledne. A věřím, že i tu už mít v úterý budu.
Vrátím se teď tedy k helénismu, vrátím se znovu ke Stoikům, Epikurejcům, Skeptikům, Eklektiům a Novoplatónistům, abych mohl pokračovat Hegelem a Immanulem Cuntem - abych si mohl v úterý večer říct: Mám všechno, co aktuálně chci.
Dobrou noc.
A tak tedy místo toho, abych celý volný měsíc strávil pohroužen v papírech a maturitních otázkách, dočetl jsem poslední tři knihy, které mi k maturitě chyběly a poznával krásy skvělé hudby a ještě skvělejší lásky. Nejsem hipík, nefetuju, mám ale nejlepší drahou polovičku na světě.
Někdo trčel doma v knihách, my se vydali na celodenní výlet do Moravského Krumlova. Někdo se šrotil nazpaměť anatomii člověka, my si v čajovně zalívali zelený čaj. Někdo šel v deset spát, aby se zítra mohl od rána učit, my byli na muzejní noci v Brně a koupili si z nouze klášterní víno, abychom se mohli podívat na noční pouliční divadlo studentů JAMU. Někdo si cpal do hlavy všechna Platónova díla, my šli do kina na The Best Exotic Marigold Hotel. Myslím, že jsem se měl líp.
Nechci znevažovat ostatní, kteří se učí, v žádném případě. Jenom si tak nějak uvědomuju, že se nechci zbytečně stresovat, když nemusím. Vím, maturita, všichni straší, hrůza, děs, šílenost... a upřímně, kdybych měl šílet z maturity, co budu dělat na vysoké u každé zkoušky? Myslím, že až tam teprve šílet začnu. Tak proč si ty nepříjemný stavy přivádět už teď? Není třeba lepší objevovat nějaký hezký nový muziky? Je.
A tak jsem tedy zůstal celý měsíc v zajetí Young Guns, Drew Holcomb & The Neighbors, Woodkid, Cage the Elephant, Cider Sky, Klapyex, Caravan Palace, Noel Gallagher's High Flying Birds, Beach House, Florence + The Machine, The Ting Tings a Beirut. Všechny tyhle muzikový počiny mi postupně přiváděly smyslový orgasmy, do každého z nich jsem se postupně zamiloval - tedy vyjma The Ting Tings - a teď aktuálně ze všech hudeb miluju nejvíc Beirut.
Ty teď zrovna poslouchám, před sebou mám otevřenou helénistickou filozofii a místo učení píšu blog a myslím na to, jak krásný nástroj je Facebook, díky němuž můžu být se svou polovičkou nablízku, i když tu zrovna není. A když na to tak myslím, říkám si, že už vlastně nic nepotřebuju. Mám teď téměř všechno, co bych chtít měl, vyjma té jedné zkoušky v úterý odpoledne. A věřím, že i tu už mít v úterý budu.
Vrátím se teď tedy k helénismu, vrátím se znovu ke Stoikům, Epikurejcům, Skeptikům, Eklektiům a Novoplatónistům, abych mohl pokračovat Hegelem a Immanulem Cuntem - abych si mohl v úterý večer říct: Mám všechno, co aktuálně chci.
Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat