Bylo to před pár lety, ještě na mým starým dobrým blogu, kdy byl poprvé spatřen můj dvojník. Je to kapelník, hraje na kytáru, kterou si nejspíš koupil hlavně kvůli sobě a dělá covery všeho možnýho. Jmenuje se Daniel Bedell z Portlandu (Oregon, USA), tady má profil na MySpace, na Facebooku ho teď nemůžu najít, ale kdysi jsem ho měl v přátelích. Snažil jsem se ho dokonce několikrát kontaktovat, nicméně marně. Možná už vím proč. Než vám to prozradím, můžete si ho poslechnout. Krom podobných rysů ve tváři si taky povšimněte, že umí skoro stejně dobře anglicky, jako já.
Kdyby to byl jen jeden dvojník, všechno pochopím. To se prostě občas stane. Že se ale o pár let později objeví tři další prakticky zaráz, to už mi hlava nebere. Mám obavy, že my, krásní, chytří a vtipní zrzci s vadou zraku jsme se stali obětí nějakého biotechnologického zločinu, možná nějaké genetické mutace, zvrhlého německého pokusu. Někdo chce nejspíš naši zrzavou linii prodloužit, protože se všeobecně ví, že vymíráme. Stáváme se ohroženým druhem a tak někdo musel během 80. a 90. let zakročit a říct: "NE!"
Tohle je totiž můj druhej dvojník, tentokrát odkudsi z Olomouce. Má druhá kopie vypadá opět podobně jako já.
Další kopie na sebe nenechala dlouho čekat. Tahle je z jedné hospody v Londýně. Je skvělé vědět, že takto úžasně expandujeme.
Poslední nález mne samotného pochází z autobusu z Vídně. Tento dvojník už není tolik propracovaný, jako ti předchozí, stále však má cosi do sebe. Jen se na něj sami podívejte.
Kdybyste tedy také našli někoho, kdo vám až příliš připomíná moji maličkost (těch 168 centimetrů mluví za vše), dejte mi vědět, ať se můžu klukům ozvat a uděláme sraz. Možná zjistíme, že máme stejné předky. Stejné rodiče - resp. profesora, který si nás vypiplal ve zkumavce. Možná taky zjistíme, že je to jenom sakramentská náhoda, kdo ví. Já si to ale nemyslím. Upřímně, jeden Tom Kremr na celej svět je asi málo. Každý stát by měl mít svého vlastního, já to chápu (řekněme, že Olomoucká anomálie se přistěhovala z Polska). Jsem prostě suprovej klučina.
Kdyby to byl jen jeden dvojník, všechno pochopím. To se prostě občas stane. Že se ale o pár let později objeví tři další prakticky zaráz, to už mi hlava nebere. Mám obavy, že my, krásní, chytří a vtipní zrzci s vadou zraku jsme se stali obětí nějakého biotechnologického zločinu, možná nějaké genetické mutace, zvrhlého německého pokusu. Někdo chce nejspíš naši zrzavou linii prodloužit, protože se všeobecně ví, že vymíráme. Stáváme se ohroženým druhem a tak někdo musel během 80. a 90. let zakročit a říct: "NE!"
Tohle je totiž můj druhej dvojník, tentokrát odkudsi z Olomouce. Má druhá kopie vypadá opět podobně jako já.
Další kopie na sebe nenechala dlouho čekat. Tahle je z jedné hospody v Londýně. Je skvělé vědět, že takto úžasně expandujeme.
Poslední nález mne samotného pochází z autobusu z Vídně. Tento dvojník už není tolik propracovaný, jako ti předchozí, stále však má cosi do sebe. Jen se na něj sami podívejte.
Kdybyste tedy také našli někoho, kdo vám až příliš připomíná moji maličkost (těch 168 centimetrů mluví za vše), dejte mi vědět, ať se můžu klukům ozvat a uděláme sraz. Možná zjistíme, že máme stejné předky. Stejné rodiče - resp. profesora, který si nás vypiplal ve zkumavce. Možná taky zjistíme, že je to jenom sakramentská náhoda, kdo ví. Já si to ale nemyslím. Upřímně, jeden Tom Kremr na celej svět je asi málo. Každý stát by měl mít svého vlastního, já to chápu (řekněme, že Olomoucká anomálie se přistěhovala z Polska). Jsem prostě suprovej klučina.
Žádné komentáře:
Okomentovat