Nesnáším Valentýn!

Růžová. Růžová je barva svátku, který jedni milují a druzí jej bytostně nenávidí. V Česku je svátek sv. Valentýna něčím jako veřejným nepřítelem číslo 1, 2, a 3 hned vedle Halloweenu a Santy Clause. "Nechceme tu americkou kulturu! Ať si to ti Amíci strčej za klobouk! Nebudu slavit cizí svátek!" Nenávistné hlasy se každý rok ozývají ze všech stran, což není nijak překvapivé, protože jak všichni víme, nenávist a mistrovství světa v hokeji vždycky dovede nejlíp stmelit všechny hrdé Čechy.

Čím dál víc mě ale právě tito lidé štvou. Nepřipadá mi totiž fér odsuzovat někoho, že slaví svátek, který se mu líbí, a snažit se mu tlouct do hlavy, že by se měl chovat podle těch správných konvencích, do nichž se narodil. Jednou jsi Čech, tak budeš oslavovat svatého Václava. A Cyrila s Metodějem! Na nic jiného nemáš nárok.  

Mám za to, že ti, kteří vehementně žbrblají, jak je Valentýn sere, vůbec nepřemýšlí nad argumenty, kterými se ohání. Nejčastěji slýchané jsou asi tyhle:

- Je to komerční.

- Nepotřebuju mít speciální den na to, abych někomu řekl, že ho miluju.

- Je to z posrané Ameriky (a všichni Američani jsou blbí). 

- Je to nefér k těm, kteří jsou sami a jsou smutní.

- Kdo slaví Valentýn (a jiné), je jen tupá ovce a tupý ovčan. 

Abych se tedy pokusil vysvětlit, proč je toto frfňání do jisté míry exemplární ukázka pokrytectví, zkusím na zmíněné argumenty odpovědět po svém. Hned v prvé řadě samozřejmě nebudu tvrdit, že Valentýn není komerční. Je. Je stejně komerční jako jsou Vánoce, jako jsou Velikonoce, jako jsou všechny další svátky, které jsou víc moderní a cool než příchod věrozvěstů (mimochodem ze Soluně, tedy z dnešního Řecka) a dají se nějak zpeněžit. I takové Dušičky můžou být krásným příkladem toho, že je to období v roce, kdy si namastí kapsy zlotřilí výrobci svíček a proradné květinářky, kteří si na tom postavili svůj ďábelský byznys. Nemyslím si, že je ještě v dnešní době mnoho svátků, které jde slavit nějak nekomerčně, tedy v případě, že se je rozhodneme slavit. Bonboniéry, čokoládoví Mikulášové a velikonoční zajíčci už k tomu všemu prostě patří. 

Na příměru s Dušičkami se taktéž pokusím vyvrátit i nejoblíbenější floskuli haterů, že je přece stupidní na jeden den přehnaně vyjadřovat svou lásku k někomu jinému a druhý den se zase vrátit do normálního stereotypu nevalentýnského milování. Proč tedy potřebujeme jeden stupidní den k tomu, abychom si vzpomněli na ty milované, kteří už mezi námi nejsou? Znamená snad Památka zesnulých, že na své milované a mrtvé myslíme také jen jeden den v roce víc než jindy a tudíž jsme pokrytci? Že si zapálením svíčky jeden den v roce odbudeme svou povinnost na zbylých 364 dní? Podle valentýnské logiky asi ano. 

Stejně tak je nesmyslný argument, že cizí svátky k nám nepatří. Že je prostě lepší mít Ježíška a místo vyřezávání dýní žrát dýňový kompot. Že se Amerika a jim podobní snaží jen ovládnout svět a to se nesluší podporovat. Jenže slavit Valentýn nebo Halloween je prostě jako pít Coca-colu, chodit do McDonaldu a nakupovat skříně v IKEA. Je potřeba se smířit, že to je globalizace, kterou nezastavíte. Co vám ale nikdo nebere, to je vaše možnost výběru. Můžete pít kombajnérku, jíst v Potrefené huse a nechat si postavit kuchyň od okresního stolaře. Navíc jsem si nevšiml, že se od té doby, co Češi začali slavit cizí svátky, nějak snížil význam třeba Dne dětí nebo Dne vzniku samostatného československého státu. Myslím, že jsme na ně nikdo nezapomněli. Jsou tu stále s námi. Záleží jen na nás samotných, jak je budeme slavit.

A jestli je snad Valentýn nefér k těm, kteří nejsou zadaní a nemají žádný vztah? To není pádný argument, ale nepřejícnost, sobeckost a pohodlnost, protože není nic lehčího, než fňukat, místo toho, aby se člověk sebral a něco udělal. --- Tedy pokud není tupý ovčan. Z tupého ovčanství ale bohužel není úniku, protože tupé ovce jsme podle diskutérů na zpravodajských serverech úplně všichni, kteří nemáme dostatečný intelekt a vhled do konspiračních teorií celého světa, jako ti, jež mají právo ostatní označovat za ovce. I proto je nejspíš Valentýn spiknutím svobodných zednářů, aby nás mohli za pět let očipovat veleještěři. Těmto lidem sám nemám co říct. Tihle lidé totiž slyší jen to, co chtějí.

Je tedy naprosto zbytečné cíleně nesnášet něco, co někomu přináší radost. Ať si celý svět slaví, co chce, ať po sobě třeba všichni v březnu hází barevné balónky kvůli jarnímu svátku Holi, ale ať sakra nejsou všichni morousové, kteří bojují s větrnými mlýny ve vlastní hlavě. Svět je možná stále menší a menší, ale není důvod, aby byl stále rozpolcenější a rozpolcenější. Se stim smiřte.